Sweet home přátelé,  Tak si přemýšlím, jestli ještě má cenu se dnes, po 3 měsících, vracet k jedné akci, která letos, jakoby bez povšimnutí, proběhla a nikde ani slovíčko …  Pak si ale uvědomím, že to MÁ CENU, protože to byla výborná akce, se kterou měl její hlavní pořadatel určitě spoustu starostí a stála ho spoustu energie …  bohužel bez větší zpětné vazby a satisfakce !!!

Takže tady sedím a píšu pro Pepu „Kulače“ Buxom Odstrčila a všechny ostatní ať už letos v Sedlnicích byli, nebo nebyli …

Pepu znám už dlouhá léta, ale nikdy jsme si nebyli tak blízcí, jako s ostatníma klukama z Bruntálu. Jednak jsem v době zakládání Dixie spolku už bydlel v Čechách a zúčastňoval jsem se, a to ještě nepravidelně, pouze „Velkých kongresů“ a pak se stejně Kulač z bruntálska odstěhoval a stáhl se na dlouhou dobu do ústraní. Co si ale pamatuju, tak Pepa už na přelomu 80. a 90. let sršel energií a stále vymýšlel nejrůznější akce a vystoupení. Právě v roce 1991 byl iniciátorem vydání prvního tématicky zaměřeného alba s domácími southern kapelami. Album se jmenovalo Whisky a fazole a věřím, že je dodnes klenotem ve sbírkách všech fanoušků tohoto žánru. Jak jsem se už zmínil, někdy ve druhé polovině 90.let se mi Kulač ztratil z očí a poprvé po letech jsem ho viděl až v roce 2007 v Otrokovicích na 1.ročníku festivalu Stetson a Bourbon. Seděl tam nenápadně (ale nepřehlédnutelně), jako jeden z mnohých, ale myslím si, že už tehdy se mu v hlavě rodily plány, jejichž plody máme tu čest od roku 2009 ochutnávat :

1.Buxomfestík 2009,

2.Buxomfestík 2010,

3.Buxomfestík 2011 ( o něm podrobněji v dalších řádcích)

… a tuny a tuny filmových záznamů z nejrůznějších koncertů, festivalů a videoklipů …

Úctyhodná práce, před kterou stojí za to smeknout …   … Díky Pepo.


Ale zpět k tomu, proč jsem dnes začal psát.

23.srpna jsem se zúčastnil 3.ročníku Buxomfestíku a už z programu bylo jasné, že to nebude jen tak něco malého. Celý festival byl věnován 20.výročí vydání sampleru Whisky & fazole a Pepovi se podařilo pozvat na jedno pódium kapely, které se vydání tohoto a následného alba (Whisky a buráky) zúčastnily. Mohli jsme se těšit na, pro tuto příležitost znovu zformovaný, Petr Bultas Band, dále na Stetson, který letos rovněž obnovil po 4 letech činnost a představil se už v létě na Mlejně, a ze Slovenska přijel Žalman Brothers Band, nástupce kapely Hartus, která hrála na „Burácích“ … Countryovou „sekci“ na 3.Buxomfestíku zastupoval Johny Cash Revival a poslední dvě kapely patřily profesionálně k tomu nejkvalitnějšímu. Petar Introvič a jeho Bluesberry a zahraniční host – americký kytarista Antony Sams s českou rytminou – tedy Antony Sams & Sleepwalker. Vzácným hostem festivalu byla i krnovský malířka, ilustrátorka a výtvarnice Dáša Lukůvková, která je autorkou obalu LP a později CD Whisky a fazole a také obalu 1.CD rožnovských Stetson.

A to nebylo zdaleka všechno. Ve své tradiční rozmáchlosti Pepa zařídil na místní střelnici ukázku westernové střelby z historických zbraní a borci v uniformách Severu a Jihu pak výstřelem „odstartovali“ i samotný fesťák. Než však došlo na muziku zažili jsme na úvod fesťáku něco nečekaného, ale nádherného. Spoře oděná tanečnice (dcera Dáši Lukůvkové Paula), zahalená do vlajek Texasu a Konfederace vystřihla nádherný a emotivní taneček za doprovodu klasické písničky Dixieland  http://www.youtube.com/watch?v=df4MMZyxqm4&feature=related

Prostě nádhera a bonbónek na úvod – to se musí vidět, o tom se nedá psát …  J

Všechna vystoupení, až na, pro mě nudný Johny Cash revival, byla výborná a všechna měla své kouzlo. „Žalmani“ mi udělali velkou radost, protože jsem je dlouho neviděl a ani nebyli v původním seznamu kapel. http://www.youtube.com/watch?v=heER3jVcjPg&feature=player_embedded Staříček už byl zase ve své kůži, na rozdíl od Mlejna, kde se teprve po dlouhé pauze rozehříval. http://www.youtube.com/watch?v=wsoqCvT3LUE&feature=player_embedded

Na Bultas Bandu taky skoro nebylo znát, že spolu chlapi už léta nehráli. Ta radost z opětovného shledání na pódiu předčila drobné nedokonalosti … Velice zvědavý jsem byl na Anthonyho Samse a rozhodně mě nezklamal. Zahrál směs rockových a bluesrockových standardů od Hendrixe přes Rolling Stones až tuším (pokud mě paměť neklame), po Deep Purple z období poloviny 70.let, kdy měli díky Davidu Coverdalovi, Glennu Hughesovi a Tomy Bolinovi k bluesovému cítění velice blízko. A abychom se ujistili, že Antony pochází z Jihu, vystřihl i dupárnu a superhit od Georgia Sattelites Keep your hands to yourself.  No paráda.

Jediný nedostatek bohužel na celé akci vidím a s tím Pepa asi nic neudělá. Malá účast diváků. Těch pár místních a o něco málo větší počet přespolních … to si pořadatelé ani účinkující nezasloužili. Doufám, že to Pepu nenaštve, protože věřím, že se Buxomfestík už pevně zařadil do kalendáře southernrockových festivalů a moc těším, čím nás opět překvapí a s čím příjde Kulač příští rok .

Dixie s vámi

Dališ