Když jsme minulý rok na Mlejně s bráchou přemýšleli, jakou kapelu pozvat do Kolína na fesťák, brácha vyslovil jméno NATCHEZ. Nevím, jak a komu toto jméno donedávna co říkalo, ale pravidelní návštěvníci Mlejna - tedy hlavně ti ortodoxní a nedočkaví, kteří přijíždí už v pátek a zúčastňují se neformální přehlídky nových CD a DVD - mohli někdy cca před pěti lety zaznamenat tuto francouzskou kapelu z DVD, které tehdy přivezl Pavel Hartl. Byla to pro nás velká událost, protože Natchez hráli jak o život hudbu, která šla od srdce k srdci. Přesně takový ostrý kytarový southern rock, který mám rád. Žádné velké kudrlinky, ale přímý tah na bránu. Jako Molly Hatchet, nebo Blackfoot. Po nějaké době se ke mě dostala kopie tohoto DVD, dost často jsem si ji doma přehrával a zařadil ji k tomu nejlepšímu, co ve sbírce mám.

     Hned po Mlejně jsem se zakousl, našel na webu kontakt na Natchez a napsal, jestli by neměli zájem v roce 2013 do Čech přijet. Už první odpověď signalizovala, že by to nemuselo být marné, protože se chlapi ujišťovali, jestli je mi jasné, že to je od nich k nám asi 1000 km a tudíž to nebude odpolední výlet na Kokořín. :-) Ještě během loňského léta jsem do Francie poslal balík CD a DVD domácích jižanských kapel a hudebních festivalů naší hudby, aby „frantíci“ viděli, že přijedou někam, kde víme co Southern rock je a nejsme v tomto ohledu nepolíbeni. Postupem času jsme vše naplánovali, doladili a kromě hlavního cíle jejich zájezdu do Čech, tedy účasti na festivalu Southern Rock & Blues v Kolíně začali připravovat další dvě vystoupení, aby se ten výlet co nejvíce zefektivnil.

     Prvotní myšlenka byla na jeden koncert v pátek v Praze s The Cell a druhý koncert v neděli v Teplicích s Blue Rocket. S manažery obou kapel to bylo nejdříve telefonicky a pak i písemně domluveno a vše nasvědčovalo, že by se to mohlo povést. Za to, že se naše kapely o Natchez postarají a koncerty zajistí, měly domluven bonus v podobě recipročního výjezdu do Francie ... První ranou bylo, že se Rakeťákům nepodařilo společný koncert zorganizovat. No nic, to se stává. Basia z The Cell zajistila vedle Baráčnické Rychty pro koncert s The Cell ještě i Klub Vagon pro nedělní koncert s Full House a plány dostaly jasnější obrysy.

     17.května Natchez přijeli a první naše setkání v Baráčnické Rychtě bylo, jako bychom se neviděli jen poslední rok a moc se na sebe těšili, jako staří známí kamarádi ... :-) :-) :-)

     Bráchové a kytaristé Emmanuel (Manu) a Thierry (Babach) Aeschbachové, basák André Dufour (přezdívaný DD) a bubeník Benjamin Proy (Ben), doprovázeni řidičem, fotografem a předsedou fanklubu mezi nás vlítli a stali se automaticky součástí prostoru. Žádné hvězdné manýry a odstup … :-) Domlouvali jsme se rukama, nohama, lámanou angličtinou (abych mluvil za sebe) a posléze i za pomoci kamarádky z Kolína Zuzky, učitelky francouzštiny. Po několika aklimatizačních pivech se chlapci rozkoukali a rozpovídali při improvizovaném rozhovoru, který v krátké době taky zveřejníme na našich stránkách. :-)

     Nejdříve, jako hostitelé, na pódiu vystoupili The Cell. I když Michal Cerman nebyl zrovna v dobré pohodě a ráno jeho večerní vystoupení zachraňovala zubařka odborným zákrokem, nic nebylo poznat. Naopak! Opět jsem měl z Cell níků výborný pocit, jako za starých časů, než došlo k poslednímu personálnímu průvanu v podobě výměny vokalistek. Zase to na pódiu jiskřilo a pohoda se přenesla i do sálu, kam mezitím dorazila i rodina francouzského bubeníka a další hosté z Francie… Jediné, co mi trochu vadilo byla malá účast diváků, kterých se sešlo, když nepočítám Francouze, asi jen dvacet platících … :-(

     Ani malá účast publika nemohla zabránit dobré náladě u Natchez. Ostatně ve Francii to u takovýchto koncertů prý bývá taky … Natchez zahráli skvěle. Z pódia se dolů sypaly perly velikosti pingpongových míčků až tenisáků a milovníkům southern rocku vlhlo spodní prádlo.

Vedle vlastní tvorby špičkové kvality zahráli Natchez i několik coverů. Kromě klasiky „Sweet Home Alabama“ mě nejvíc dostala finální „Free Bird“ s obdivuhodným a přesným sólem Emmanuela. Mimochodem toto kytarové sólo je odborníky řazeno mezi deset nejlepších kytarových sól rockové hudby !!! I když v originále se o toto sólo dělí 2 a v koncertních improvizacích i 3 kytaristé Lynyrd Skynyrd, tady to odmakal Manu sám …

Končili jsme až dlouho po půlnoci a čekala nás i Natchez cesta do Kolína, kde měli na nejbližší dvě noci zajištěno ubytování.

     Že jsou to otrlí jižani se ukázalo když jsme v Kolíně na ubytovně zimního stadionu otevřeli dveře do chodby k pokojům. Můj první dojem byl, že tam někdo odpálil granát s biologickou zbraní. Smrad, že by jeden pad !!! Záhy jsem objevil zdroj. Před pokoji dalších ubytovaných byly vyrovnány pracovní boty. Sušily se a do vzduchu uvolňovaly kyselý smrad potu. Jak stylové :-) „That smell“ od LS ale pojednává o smradu z bažin … :-) :-) :-) 

Hoši ale jen mávli rukou a už se těšili do pelíšků. Nic je nemohlo odradit … :-)

     Sobotní vystoupení Natchez na Southern Rock & Blues v Kolíně popíšu jinde a tak skočme rovnýma nohama do neděle 19.5.

     Po druhé noci na kolínském zimáku hoši dopoledne posnídali a s poděkováním odmítli nabídku Milana Milaty na grilování u nich na zahradě. Chtěli se podívat do Prahy a ověřit si, jestli průvodcovské příručky nekecají ...  Nekecaly!!!  Když jsme se před šestou odpoledne opět setkali na Národní třídě 25 před vstupem do Klubu Vagón, byli všichni nadšení a natěšení. Nikdo je neokradl, nikdo je nezbil, kam chtěli, tam trefili a i nějaký ten suvenýr si koupili … Nastěhovali jsme dolů aparát a prakticky okamžitě poté dorazili z Mladé Boleslavi Full House. Ani Full House nebyli pro Natchez nějakou neznámou. Znali je z DVD z vystoupení na Kolínské jižanské noci a tak vzájemné seznamování a i očekávání společného vystoupení bylo milé a přátelské. Opět se ale projevila a to ještě ve větší míře, bolest našich koncertů. Oproti páteční Baráčnické Rychtě dorazilo ještě míň diváků – já to odhadl na asi jen 10 platících … Je neoddiskutovatelný fakt, že v neděli byla v Praze dost velká konkurence. Vystupoval zde Joe Cocker v O2 Aréně a podruhé taky australští Dirty York s naší Pumpou v klubu Modrá Vopice. Fakt by mě zajímalo, kolik lidí v té Modré Vopici bylo … Asi se Michala Němečka zeptám …

     Dost mě mrzí, že tady máme 3 koncerty instrumentálně a stylově skvělé kapely, kterou ale naše „jižanská veřejnost“ odzívá a nevybere si ani jeden ze tří termínů, přestože o koncertech byla zmínka na tomto našem webu Herald – Dixie aspoň měsíc předem … Je pravda, že do Kolína přijelo, a věřím, že hlavně kvůli Natchez, pár známých tváří a jmen z Moravy (prezident, Číča a Kulač), z Liberce (Franta a Baloun) a z Karlových Varů Luboš Gnojek s kámošem. (pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se). Kde ale byli všichni ti, kteří jezdí na Mlejn a jsou z Prahy a blízkého okolí? … jejich smůla. Přišli o jedinečný zážitek, který se jen tak neopakuje. A to za hubičku – tedy za pár kaček. Ale konec naříkání, to nikam nevede. Lenosti a hospodských řečí je všude dost, tak proč k nim přidávat další …

     Po asi hodinovém setu, který odehráli jako první Full House (výborná „výjezdní“ zkouška) nastoupili na plac Natchez a odehráli ve stejném nasazení, jako v pátek, svůj skvělý koncert.

I když byli po celodenním pobytu v Praze „ucaprtaní“ a nožičky ušourané až k samotné prdeli, rozdávali se plnými hrstmi. Jejich vystoupení tak nadchlo zvukaře, že svou účast na místě pojal jako brigádu a nevzal si z těch několika vybraných stokorun svá obvyklá procenta, nebo přesně danou částku …

     Koncert skončil a všichni zúčastnění byli spokojení. Bylo mi jen trochu líto borců z Natchez, kteří se rozhodli, že následující noc nestráví v pohodlí přístřeší u Milana Milaty, ale vyrazili rovnou na 1000 km dlouhou cestu domů (chudák řidič). Dnes už vím, že cestu zvládli v pořádku a jen doufám a věřím že jim, ale taky nám tady v Čechách, kteří jsme Natchez jakýmkoli způsobem doprovázeli, zůstane z uplynulého víkendu spousta hezkých vzpomínek na setkání s příjemnými lidmi, kteří mají rádi southern rock a občas tomu dávají víc, než ostatní …

 

Dixie s vámi

Dališ