Letošní Mlejn byl výjímečný a to nejen tím, že byl už dvacátý v pořadí. To není žádná sranda dvacet let držet nějakou tradici a ještě si udržet dobrý, nebo nejlépe vysoký, standard. Něco málo o pořádání podobných taškařic vím a tak mi věřte, že vím o čem mluvím (píšu). Letošní Mlejn byl mimořádný i z několika dalších důvodů a momentů. Už v pátek odpoledne a navečer se nás sjelo víc, než bývávalo obvyklé. Vítali nás kamarádi, kteří byli rychlejší a pracovitější, protože už kolem 17.hodiny bylo pódium, stoly, lavice i stany postaveny a připraveny. Nám opozdilcům tak nezbývalo, než dát k dobru nějakou tu kapalnou, nebo pečenou dobrotu a povídat a poslouchat a povídat a poslouchat ...  a vítat se s každým dalším příchozím. Celé to pozdní odpoledne, podvečer a večer byly zpříjemněny muzikou z CD a posléze po setmění i promítáním DVD z předcházejících ročníků Mlejna. To vše ale cca s hodinovou pauzou kolem 19:00, kdy beze slova rozloučení odešla jedna fáze "elektristického" proudu. Následným průzkumem bylo zjištěno, že se do sebe láskyplně zamotaly kabely u cesty a nedaly proudu prouditi. Přivolaný technik pohotovostní služby ČEZu neměl pro experimenty kabelů pochopení a odvážným zásahem motorovou pilou odřezal překážející větve a kabelům nezbylo, než se rozmotat. Po celou tu dobu nucené přestávky mnoho z nás jednak technikovi ČEZu drželo palce a fandilo, dále pak ochutnávalo všeliké kapalné větší i menší dobroty. Na podnikovém Teambuildingu by tomu mohli říkat welcome drink ... My jsme ale prostě nalévali do krků různé bílé pálenky mající základ ve slivovici a i nějaký ten bourbon se našel. Pak se našla i ta chybějící fáze a šlo se na muziku. Bylo to fajn a bylo toho dost ...

Sobotní dopoledne uteklo, pomalu přijížděli další a další návštěvníci, zvukař i vystupující a lehce po 14. hodině vše vypuklo.

1) ZZ TOP Recycler