Letošní Mlejn je již minulostí a na jeho adresu zaznělo mnoho pochvalných, ale i kritických slov. Také já mám jak kladné, tak i záporné pocity a přestože ty kladné naprosto převažují, myslím že není dobré zavírat oči před tím, co se nepovedlo a dlouhodobě vadí nejen mě, ale i mnoha dalším účastníkům na obou stranách pódia. Začnu ale tím příjemnějším a hezkým.

     Byl to podle mého názoru jeden z nejlepších Mlejnů, jaký jsem za ta léta viděl a slyšel. Výborné kapely (až na jednu vyjímku - Špinaví lůzři), skvělá atmosféra s potkáváním se mnoha kamarádů (o tom Mlejn totiž taky je, nejen o muzice), výborný zvuk, žádné fronty na jídlo a pití ...Výborné výkony jednotlivých kapel (i ti Lůzři nehráli špatně, ale na Mlejně byli omylem).

     Skvělí a stále se lepšící Blackies s mnoha (pro mě) novými písničkami, které snesou nepřísnější měřítko. Tahle kapela předvedla nejlepší výkon, jaký jsem od nich slyšel a velkým a příjemným překvapením byl výkon mladého kytaristy Ondry Kosiny. Moc mu to sluší a očividně leze nahoru. Vrcholem vystoupení Blackies byl cover J.Bonamassy s textem L.Kosiny na téma tragédie československé horolezecké expedice, která zahynula (14 osob) v roce 1970 při zemětřesení v Peru pod horou Huascarán. Skvělou píseň vyšperkoval svým zpěvem Láďa Beneš. Stáli jsme s otevřenýma hubama ...

     Zase o něco povylezli i Old Boars band. Změna u mikrofonu sólového zpěváka se povedla a zpěvačka už taky není jen "do počtu a pro zkrášlení pohledu na pódium".

     Na rozdíl od Kulatého se mě líbil i Stetson, byť od nich už asi nemůžeme čekat žádný nový repertoár. Přivezli ale nový ksicht - zakládajícího člena Míru Vlčka - u basy, protože Ondřej Růčka dal přednost jiné akci. Nevím, jak moc ten záskok ovlivnil výběr repertoáru, ale to jsem neřešil. Já mám pro Stetson a Staříčka prostě slabost.

     Mike Vojnar se svými Last Rebel krásně dokreslil to naše domácí southern rockové spektrum kapel. Že nemají vlastní písničky? Nebo jen dvě, nebo tři? No a co? Hrají velice slušné covery (byť ta Mikova fonetická angličtina je taky perla podobná češtině Davida Gora). Dvě skvělé kytary Jury Machače a nenápadně vzadu schovaného "Omara" byly výborné a nastupující mládí u třetí kytary a basy se musí otřískávat a získávat ostruhy... Hodně práce bude s těma slečnama u mikrofónů, ale o tom to je. Holky musí vidět a slyšet, jak se tahle muzika dělá a trošku se uvolnit ...

     Bandoleros - opět skvělý zážitek a spousta energie vyslaná do publika. Už se těším na nové album, které mají připravené k vydání ...  Zahráli většinou pecky z prvního alba, ale i několik nových písniček, které jsem neznal. Byly ale ve stejném duchu, vtipné a našláplé, jako ty staré známé kusy. Už aby bylo nové album na světě. Trochu za hranou, obzvláště při přítomnosti dětí kolem pódia, byla některá vulgární gesta zpěváka kapely, ale nezaznamenal jsem, že by to vadilo i někomu dalšímu.

     O Generál Lee nemám skoro co psát. I když i u nich je vidět, že pravidelně nehrají a nezkoušejí a díky tomu tam byly chyby, ale to mi vůbec nevadilo. Je to pro mě domácí ikona a i kdyby to byl jejich poslední koncert, jsem rád, že jsem jejich 4 koncerty, po obnovení činnosti loni na podzim, viděl. Teď se budou muset Generálové zamyslet, co dál. Pokud budou chtít pokračovat, budou muset zkoušet a hrát nový repertoár, aby se nestali revivalem sebe sama. Otázka je, jestli na to budou mít sílu, chuť a čas ... a někoho, kdo to vezme pevně do rukou a dá tomu řád. Moc bych to přál Generálům i jejich divákům.

     Asphalt Horsemen - host z Maďarska a jednoznačně největší pecka letošního Mlejna. Absolutně profesionální vystoupení se vším všudy, bohužel před notně prořídlým publikem, ale k tomu se dostanu. I když byli maďarský kluci trochu rozladění z velkého časového skuzu, oficiálně tvrdili, že "žádný problém".  Předvedli výkon, který jeden z respektovaných a pravidelných návštěvníků Mlejna, Jirka Petrů označil jako to nejlepší, co tady kdy viděl a slyšel ...

     Sweet Pain jsem na konci už (bohužel) neviděl a neslyšel. Moc jsem se na ně a jejich nový repertoár těšil, ale zabalili jsme to a jeli domů. Ivča byla zmrzlá a otrávená z toho dlouhého programu s tříhodinovým skluzem. Klukům a Sylvě ze Sweet Pain jsem se za předčasný odjezd omluvil a bylo to líto oběma stranám...

     Tak a teď to nepříjemné. Byl jsem dost špatný z toho tříhodinového časového skluzu. Za něco pořadatelé samozřejmě nemohli. Že bylo hnusné počasí, že se čekalo 10 - 15 minut na odstranění poruchy s elektřinou při vystoupení Stetsonu, že se 5 minut křtilo CD Whiskey & Poslední rebel ... Byla tam ale spousta dalších průtahů, které pořadatelé  ovlivnit mohli. Hlídání časů na hraní, lepší a reálnější naplánování přestávek na střídání kapel, dřívějším začátkem celé akce ... Výsledem chyb a chybiček bylo, že hlavní hvězda hrála místo ve 21:00 až nedůstojně přesně o půlnoci. Ve spojení s nepřejícím počasím to byla smrtelná kombinace. Místo před plným sálem hráli "asfalťáci" před padesáti prokřehlýli lidmi, kteří se zahřívali tancem a tou energií, která tekla z pódia ...  Ani ti Sweet Pain si nezasloužili hrát od půl druhé v noci a ani se neodvažuji hádat pro kolik posluchačů ...  

     Pro příště se to musí vzít daleko profesionálněji a odpovědněji. Těch 15 minut na střídání kapel je nereálných. Obzvláště, když je na pódium jen jeden úzký přístup ...  Je potřeba se zamyslet nad počtem vystupujících a podle toho vybrat (například) i dřívější začátek. Věřím, že by diváci přijeli klidně i na dvanáctou. A pokud by panovaly obavy o dochvilnost českého diváka, může festival rozjet nějaká začínající kapela, pro kterou bude netrpělivá banda, která už stejně přijíždí v pátek navečer, dostatečně reprezentativním publikem.

     I přes těch několik výhrad jsem přesvědčený, že se letošní Mlejn vydařil a určitě nalil do žil novou energii. Pořadatelům i divákům.

Už se těším na další ...

Sweet home