SOUTHERN ROCK & BLUES KOLÍN
17.5.2014

Lilo a lilo a lilo a lilo. Z Prahy jsme  vyrazili pozdě a trošku jsme bloudili ještě i v Kolíně.  A lilo a lilo a lilo. Pořadatelé, ovšem, operativně přemístili lautr všecko pod střechu do Kulturáku. Fajn. Prošli jsme staveniště, já jsem konstatovala, že se ten Kulturák za třicet let, co jsem ho neviděla, vůbec nezměnil, že ty schody, co na nich Lenka o maturiťáku uklouzla, jsou furt stejně špinavý, koupili jsme si lístky a šli jsme.
EL CAMINO jsme prošvihli, přišli jsme, když začali hrát Blackies. Popravdě…nepamatuju si na ně. Nevryli se mi. Vůbec. Takže asi nic moc to nebylo, že.  Potom nastoupil za mikrofon fakt pěknej chlap.  Tak jsem se radovala. Karlovy hračky. Ty se mi vryly jen tim pěkným chlapem. Radši jsme se šli navečeřet. Večeře se mi taky vryla. Bylo to hnusný. Dala jsem si těstoviny se sýrem. Člověk by řekl, že se na tom nedá nic zkazit. Byli jsme ve Stoletý, co se dřív jmenovala Labužník a chodili jsme tam po škole na kávu. Tehdá tam nevařili a dneska jsem jim za to vděčná. Řekla jsem číšníkovi, že ty nudle byly fakt hnusný a on se tak usmál, jako bych mu udělala radost. A tak jsme pochopili, proč je v Kolíně vysoká kriminalita  a nulová tolerance.
A nenajedený jsme šli na BLUESBERRY.  No a jimi to teprve začalo. Já nevim, co řikat o tý muzice, každej to zná, je to standardní kvalita, já nejsem muzikant, ani zpěvák, nemám absolutní hudební sluch, takže po hudební stránce ode mě nic nečekejte, hodnotim jen líbí-nelíbí, jinak to neumim, tohle se mi prostě líbilo, ne, že by mě to úplně přišpendlilo k židli, ale ani mě to nevyhnalo pryč, i když zakouřit jsem si šla v klidu a beze strachu, že bych něco zvláštního prošvihla.  Tak asi tak. Příjemný, pohodový, oddychový.  Pozvěte mě na jejich koncert a půjdu.
Následovali SMOKEY FINGERS. A ti už mě přišpendlili. To jsem si ani zakouřit nešla. Střídali vypalovačky s oddychovkama a všechno to bylo prostě dobrý. Trošku mi přišlo zbytečný, že zpěvák v pauzách promlouval k divákům anglicky, protože diváci byli mé věkové kategorie a starší, většinou, a já jim nerozumněla, ale prej to zbytečný nebylo, tak jsem ticho. Nicméně, tihle Italové mě vzali za srdce, zamilovala jsem se a na jejich koncert bych i vyjela za hranice. To na LIVIN´BLUES Xperience bych za ty hranice vyjela i na kole. Jak těm to šlapalo! U toho nešlo v klidu sedět, u toho nešlo mít otevřený oči, to prostě jelo a jelo a jelo a nebo, když zpomalili, tak to jsem se zase houpala a houpala a houpala, jako bych si dala dva tři jointy, jako bych ležela na matraci na úplně klidným moři, a potom to zase rozbalili a ta foukačka, ta byla geniální…akorát teda ta prostná si mohl zpěvák a saxofonista v jedný osobě odpustit…ale asi nemohl.
A já tam seděla po těchhle třech vystoupeních a řikala jsem si, že, ačkoliv chodím každý týden do divadla a třeba Markéta Lazarová v ABC je fakt hodně dobrý představení a už jsem ho viděla čtyřikrát, musim říct, že jeden z nejsilnějších kulturních zážitků posledních let pro mě je tenhle festival a že to bylo lepší, než Uriah Heep na Vltavský, nebo Jethro Tull v Kongresovým centru. Akorát s Devinem Townsendem v Roxy by se to srovnat dalo.
Potom nastoupili BLUE BROTHERS a bylo jich plný jeviště a ačkoliv jich bylo plný jeviště, po pár písničkách nás poslali domu, nějak nic moc.
No, shrnuto, jsem ráda, že jsem tam byla, jsem ráda, že jsem poznala nový styly, jsem ráda, že jsem poznala nový kapely a jsem ráda, že to byly zrovna tyhle. Odcházím uchvácená tím, co jsem slyšela a doufám, že za rok bude dobrá konstelace a já se budu moci zase této akce zúčastnit.
Už teď se těším.

Renée Neumannová