Letos to měl hlavní organizátor Pepa Huslík docela složité. Dlouho klempíroval se zdravím a taky shánění finančních zdrojů je čím dál tím těžší. Nakonec se mu ale podařilo udržet tradici a sedmý ročník festivalu Stetson And Bourbon nabídl na svém pódiu ve velkém sále Otrokovické Besedy tři kapely.

     Jako první se dostavili BLUES STATION ze Zlína. Bluesrocková banda s tříčlennou dechovou sekcí (pozoun, trubka a tenor saxofon) a pravděpodobně hostujícím hráčem na foukací harmoniku z Ostravy. I když normálně dechy nemusím, tak tady to bylo úplně jiné. Krásně jim to šlapalo a výborně celý fesťáček rozjeli ...

     Druzí zahráli Cell níci (tedy pro neznalé THE CELL) z Prahy. Opět, stejně jako na letošním Mlejně, se představili v "homo" sestavě, tedy bez doprovodných vokalistek a zpěvaček. Zákulisní informace pak potvrdily, že se asi bude opět na tomto postu konat nějaká rošáda  ... Mám tuhle kapelu moc rád a dlouhodobě ji považuji za jednu z našich nejlepších ve svém žánru, ale přesto, nebo možná právě proto si nemůžu odpustit lehkou kritiku. Už více jak tři roky hrají kluci téměř navlas stejný repertoár, možná jen částečně obměňovaný podle délky svých vystoupení. Chybí jim nové písničky!!! Kapelník Milan Milata si je tohoto stavu dobře vědom a slibuje, že teď na podzim a v zimě se do nového repertoáru určitě pustí. Zpěvák Michal Cerman bude opět časově vytížený ve své hlavní profesi, koncertů výrazně ubude a bude čas na nové věci ... Už se fakt těším.

     Po The Cell vystoupila kapela, kvůli které jsem do Otrokovic hlavně jel. Z Polska na své první vystoupení v naší republice dorazil MANSON BAND. Její frontman Jan Manson je zvláštní týpek s nepřehlédnutelnou image. Původně se věnoval country muzice, ale po čase propadl vášni, kterou jsou motorky a odtud už bylo blízko k rocku. Elektrifikoval svou kapelu, trochu přitvrdil a cílevědomě se začal věnovat jižanskému rocku. Do Otrokovic přivezl Manson Band své první a jediné CD NIE PYTAJ MNIE O DROGE (Neptej se mě na cestu) a repertoár se skládal hlavně z písniček tohoto alba. Sympatické, aspoň pro mě, bylo, že Jan Manson zpíval polsky, což je jazyk, kterému docela dost rozumím a texty nebyly jen tak aby bylo co zpívat, ale byly to převážně příběhy lidí na cestách ... Kapela, kterou jan Manson přivezl byla zbrusu nové a z obsazení, které nahrálo CD nezbyl ani jeden z muzikantů. Jména jednotlivých muzikantů si nepamatuju, ale uhranul mě svým výkonem obtloustlý a usměvavý kytarista, na první pohled Cikán, nebo snad Rom, který měl hodně hbité prsty, svá sóla vystřihoval naprosto dokonale a s druhým kytaristou se skvěle doplňovali. Ten druhý působil trochu nesměle a až skoro zakřiknutě, ale i on dával muzice patřičnou šťávu. Sám kapelník a frontman Jan Manson hrál na třetí kytaru, ale zůstal jen u doprovodu a sólového zpěvu. Basák byl malý skřítek s kloboukem naraženým až skoro na nos, takže mu nebylo ani vidět do očí. S mladým střapatým bubeníkem ale skvěle drželi rytmus a jako celek až teprve Manson Band vytáhl lidi ze sedadel pod pódium a přilákal je k tanci. Přestože Jan Manson vzhledem působí dojmem ostrého motorkářského týpka, ve skutečnosti se za jeho vizáží skrývá jemná, až skoro básnicky romantická duše. Vystoupení bylo skvělé a už pomalu plánuju, kdy bych Manson Band mohl pozvat do Kolína, aby se představil i publiku v Čechách...

     Pro mě zajímavým a nečekaným překvapením pak bylo vystoupení mladého bluesového kytaristy Martina Chika z Prahy. Původně na plakátech jeho vystoupení nebylo propagováno, ale protože měl den předtím, 11.10.2013 své samostatné vystoupení ve Zlíně, dohodl se na poslední chvilku s Pepou Huslíkem, že mimo hlavní scénu zahraje u baru. Bylo to milé zpestření přestávek. Martin se ukázal být skutečným talentem a svým živelným hraním na akustickou kytaru, s použitím bootlenecku - tedy v jeho případě kovového válečku, dosáhl krásně stylově syrověho zvuku. Když se potom k němu přidal i hráč na foukací harmoniku z první kapely Blues Station, byl celkový dojem ještě lepší a dokonalejší ...

     V Otrokovicích opět nechyběl Petr Křenek se svým stánkem Whisky Clubu a spoustou značek Whisek a Bourbonů ...  Několikrát jsme otočili rundu a bylo to hřejivé ...  Díiky

     Na závěr, vedle poděkování Pepovi Huslíkovi za to úsilí a nasazení, se kterým drží svůj (náš) festival při životě, si neodpustím, už po několikáté, kritiku do řad "českých jižanů", nebo spíš těch, kteří se za jižany považují a přijedou maximálně na Mlejn, vyjímečně na jeden - dva další koncerty. Je to smutné, jak málo podporují to velké množství našich kapel, které se této muzice věnují a taky svým způsobem hážou klacky pod nohy pořadatelům koncertůa festivalů. Nemyslím si, že je to jenom otázka peněz, respektive jejich nedostatku. Spíš si myslím, že je to jistá pohodlnost a lenost ...  Je to ale stále stejné házení pověstného hrachu na zeď a tak toho raději dnes nechám.

Mějte se báječně a Dixie s vámi ...

Dališ