Ahoj všem spřáteleným duším. Už dlouho jsem nechával odpočinout svým „psaveckým choutkám“. Letošní Mlejn jsem si netroufl okomentovat, protože jsem tam nějakým způsobem zanechal, společně s Ivčou a několika dalšími zainteresovanými, výraznou stopu, a necítil jsem se úplně kompetentní cokoli komentovat… Udělali to za mně jiní a chtěl bych na tomto místě poděkovat Lubošovi Gnojkovi za milý článek o naší svatbě. Ale čas letí a jak praví klasik : „ … kdo chvíli stál, už stojí opodál …„

Dalším pomyslným korálkem na řetízku letošních jižanských akcí, kterých jsem se zúčastnil a na které jsem se moc těšil, byl 11.8. první festival toho druhu v Otrokovicích, nazvaný Stetson a Bourbon. Máma a táta tohoto chvályhodného počinu - Josef Huslík – dávný kamarád a známý misionář bluesové a rockové hudby (viz mj. jeho působení v ostravském rozhlasu …) s obrovským nasazením vlastním i zajištěním podpory ze strany města (a konkrétně i zúčastněné paní starostky…) udělal kus práce a připravil sestavu zajímavých kapel. Cti zahájit fesťáček se dostalo regionální kapele Karburátor Blues. Svého úkolu se shostila zodpovědně. Tahounem kapely byl slušný kytarista a celá kapela dobře šlapala. Na rozjezd to bylo fajn – takové to „ nenadchne, ale neurazí … „ „Karburátoři“ to ale bohužel zabalili velice brzy (nevím, jestli nedošel repertoár) a nastala nečekaně dlouhá pauza. Druzí v pořadí, mladoboleslavští MBA Band se totiž zdrželi na trase díky závadě na autě. Naštěstí vše pomohli napravit slovenští kamarádi z Žalman Blues Bandu, kteří nastoupili na pódium téměř okamžitě po přijetí a doplnění zásob tekutin v těle po dlouhé cestě … Partu kolem baskytaristy Petra Žalmana známe z Mlejna a dalších občasných vystoupení a nikdy mě zatím nezklamali. Chvilku jim trvalo, než se aklimatizovali, ale potom jejich hudba dostala šťávu a byl to super nářez. Trochu syrový a v detailech nepřesný, ale to vůbec nevadilo. Po „Žalmanech“ došlo na další regionální partičku, která si říká „Staří psi“. O nich bych řekl totéž co o „Karburátor Blues“. Zručně odehrané, ale trochu studené a bez šťávy. Ani tanečnice v plavkách a Stetsonech, nerozproudila krev starých harcovníků v hledišti … Dalšími v pořadí byli, po útrapách dlouhé cesty unavení, MBA Band. Byl jsem na kamarády z Boleslavi hodně zvědavý, zvláště když se o nich ví, že je na spadnutí nové CD. Podle informací je už nahráno a teď se mixuje a dotahují detaily. Během svého vystoupení zahráli „Bandi“ snad všechny písně z nového alba, protože jsem jich spoustu slyšel poprvé. Některé z těch novějších (např. o pýše, která předchází pádu …), které kapela hraje delší dobu už mají v mých uších pevné místo v repertoáru a stylově sedí jak prdel na hrnci, na další novinky si budeme muset nejdříve zvyknout. Možná, že únava z dlouhé cesty neumožnila plné nasazení a přesvědčivost v projevu kapely. Sorry kluci. No a ještě dva postřehy k MBA Bandu. Líba asi zapouští , a zaJřepu – s delšími vlasy jsem ho za poslední tři roky neviděl  uznání stojí i odpovědný přístup Jardy Čermáka, který přijel na toto vystoupení s rodinou, se kterou trávil dovolenou v jižních Čechách. Smekám Jardo !!! MBA Band po všech stránkách předčili další vystupující – polští Highway. Bluesrocková a k jižanskému rocku se hlásící partička ze Slezska, kterou na festival přivezl polský hudební publicista a vydavatel bluesového časopisu „Twoj blues“ Andrzej Matysik. Z celé kapely mi v paměti utkvěly dvě výrazné osobnosti. Oba kytaristé byli výborní, klávesák i bubeník jakbysmet, ale ti další dva vyčnívali. Baskytarista zjevením (Nic ve zlém, své řemeslo ovládal znamenitě, ale pohled na něj vzbuzoval úsměv. Kdybych jej potkal na ulici a nevěděl, že tvrdí muziku v bluesové kapele, zařadil bych jej mezi handicapované občany. Těmi grimasami, které, asi nevědomky, dělal nás docela bavil.) a hlavně zpěvák svým výkonem. Podle mého názoru to bylo nejlepší pěvecké vystoupení celého festivalu. Skvělé bluesové cítění, práce s hlasem … Silně mi to připomínalo Czeslawa Niemena v jeho nejlepších letech (ovšem bez Niemenových „ječáků“). Highway – supr bomba z Polska a pro mě objev festivalu pro naše publikum, stejně jako před časem na Mlejně J.J.Band. A šli jsme do finále. Hlavní hvězdou večera byli The Cell. Jako všude, kde vystupují si hned získávají diváky a posluchače „přímým tahem na bránu“. The Cell jsou mou srdeční záležitostí. Jejich repertoár je zažitý častým hraním a postupně zařazované nové písničky už splývají s hity z prvního a zatím jediného alba. Jedinou neznámou pro mně bylo, jak se nový kytarista Martin Endl v kapele zabydlel od prvního vystoupení před J.Mayallem. Díky tomu, že The Cell mají letos zatím nejnabytější sezónu a nabídky na vystoupení se jen hrnou, Martin je už na svém místě jako doma. Cela jde neustále dál a dál za svým cílem – prorazit se svou hudbou a neslevovat ze svých nároků a představ. Doma si získávají další a další nové fanoušky a nás „staré veterány jihu“ vždy dostanou do varu. Díky a jen tak dál. Na závěr ještě pár drobností. Nejdříve si dovolím parafrázovat výrok Pavla – prezidenta. „ … jižanský rock dorazil na Jih Moravy…“ a já věřím, že i tam mezi domácími zapustí své kořeny. Příjemnou novinkou, aspoň pro mě byla tombola s jedinou cenou – krásným Stetsonem. Věřte, nebo ne, vyhrál jsem jej a protože už jeden vlastním (Lee-Style Gambler Hat), věnoval jsem výhru své drahé polovičce (viz foto). A protože Stetsonů bylo k dispozici více proběhla i aukce, po níž se novými majiteli těchto krasavců stali jednak paní starostka a dále jeden z místních borců, který byl v závěru totálně našrot a klobouk nechal na sále … ( Naši příbuzní jej ale znají a slíbili klobouk předat majiteli až po jeho vystřízlivění …

Dixie s vámi ( i s námi ) Dališ