Sweet home přátelé,
o letošních velikonocích se nám naskytla obrovská šance, jak tyto svátky prožít trochu netradičně ve společnosti naší muziky.
V Exit klubu na Chmelnici si se svými fanoušky daly sraz dvě kapely, které výrazným způsobem formovaly a formují hudební žánr, kterému v české kotlině říkáme jižanský rock. Je pravda, že takovouto nečekanou koncentraci v krátkém časovém období využilo jen malé množství kamarádů a známých, někteří dokonce vynechali oba koncerty ... Tak se opět po čase hlásím se svým reportem, abych účastníkům připomněl ty nezapomenutelní chvíle a nezúčastněným ukázal, o co přišli.

23.4.2011 Blackfoot
Stejně jako před prosincovým koncertem Molly Hatchet se dostalo cti "předskakovat" pražské Pumpě. Byla to dobrá volba, protože Pumpa je stylově Blackfoot hodně blízká. Hraje hodně našláplý southern hard rock a tentokrát nás překvapila ještě něčím novým. Na pódium při některých písních vyskotačilo trio krásných mladičkých křepeliček - vokalistek. Bohužel jejich pěvecký výkon v množství všudypřítomných decibelů zcela zanikl, ale na pódiu působily úžasně.
Hlavní kapelou večera ale byli Blackfoot, kteří u nás v republice vystoupili vůbec poprvé a patří, respektive patřili, mezi stylotvorné kapely. Bylo to v 70. a 80. letech, kdy vystupovali v sestavě: R.Medlocke - g.voc., G.T.Walker - bass. back.voc., Ch.Hargrett - g., J.Spires - dr. Právě autorská dvojice Medlock/Spires byla tím, co dnešní sestavě hodně chybí. Koncem 80.let se původní sestava rozpadla a R.Medlocke se snažil agónii kapely překonávat svými autorskými alby. Pak ale nad Blackfoot zlomil hůl a přidal se k Lynyrd Skynyrd. Ostatní muzikanti procházeli nejrůznějšími kapelami, se kterými většího úspěchu nedosáhli a připomněl bych aspoň Southern Rock Allstars, kteří byli a jsou seskupením "odpadlíků" z nejrůznějších více či méně známých kapel jihu. V roce 2004 se dali Spires, Walker a Harget znovu dohromady ve snaze oživit Blackfoot. Místo Medlocka se vystřídalo mnoho jiných kytaristů a zpěváků, neboť Medlock již měl své pevné místo u LS. V roce 2005 umírá bubeník Jason Spires a Blackfoot se, aspoň pro mě, stávají již jen svým stínem. Kolem Charlie Hargeta a Grega T.Walkera se další muzikanti neustále střídají a vlastní nová tvorba prakticky neexistuje. Prioritou kapely se tak stávají koncertní vystoupení, z nichž existuje i výborný záznam na DVD.
Do Prahy přijeli Blackfoot v sestavě Charlie Harget, Greg T.Walker, Mike Estes (kytara a zpěv) a Kurt Pietro (bicí).
Ti z cca 300 diváků, kteří se těšili na staré známé hity Blackfoot rozhodně nemohli být zklamáni. Zazněly všechny největší pecky Fly away, Train train, "freebirdovka" Highway song a další. Mike Estes, který prošel mj. i Lynyrd Skynyrd výborně vypadá, výborně hraje a výborně zpívá a mladičký bubeník Kurt Pietro hrál úplně normálně a dostal i šanci na kratší, dle mého názoru, jednoduché a úplně zbytečné sólo na bicí. Oba veteráni Harget a Walker byli taky výborní a celé kapele to šlapalo.
Jedním z nedostatků z mého pohledu byla absence fotoaparátu, který jsem, já sklerotik, nechal doma a tak jsem s díky využil nabídky Luboše Gnojka. On si víc užil koncertu a já si mohl udělat aspoň pár fotek do archivu - a taky pro vás...
Dalším zklamáním pro mnoho fanoušků pak byla absence jakýchkoliv památečních a reklamních předmětů kapely. Žádná CD (což bych chápal, když žádné nové už 20 let nemají), žádné triko, žádná čepice, žádná klíčenka ... nic.

 25.4.2011 Hogjaw
Dotřetice "všeho dobrého i zlého" opět předkapelou amerických jižanů Pumpa. Nemám nic proti Pumpě, naopak, mám ji moc rád, ale 2x za sebou ve třech dnech ... aspoň nám to Michal s kapelou zase trochu zpestřil pozváním Dana Horyny na pódium. Dan "Zeppelín" Horyna s Pumpou v minulosti několik let vystupoval a jeho přítomnost byla určitě oživením. Nevím, kolik je Danovi let, ale i vzhledem k tomu, čím si v životě prošel, čiší neuvěřitelnou energií a na pódiu to ďábelsky rozpálil. Jinak opět trio křepelek a klasicky "napumpovaný" nářez ...
Těch asi 100 - 150 diváků, kteří o velikonočním pondělku dorazilo ale bylo hlavně zvědavo na novou a většině prakticky neznámou kapelu Hogjaw. Upoutávka, která před koncertem kolovala po netu hovořila o " ... velké síle těžkého náklaďáku, kterou Hogjaw berou současný hudební průmysl." Myslím, že to přirovnání je naprosto přesné. Nejsem hudební teoretik a už v minulosti jsem někde psal, že tu hudbu vnímám nejen ušima, ale taky srdíčkem. A to je přesně to, co se stalo. Před koncertem jsem pomohl Pepovi Kulatému v šatně nafilmovat rozhovor s kapelou a při tom jsem pořídil i pár fotek. Všichni čtyři chlapi na mě působili neuvěřitelně obyčejně a prostě. Jenom dva týpci se trochu lišili. Basák, který si říká Elvis DD svými dlouhými dredy a kytarista a hlavní zpěvák Jonboat Jones, který je vzezřením prototypem jižanského sedláka s vlasy stejně dlouhými, jako vousy kolem celé hlavy. Bubeník Kwall (jediný ženatý z celé kapely) vypadal jako normální kluk a sólový kytarista Kreg Self vypadal zase jako spořádaný úředník ...
Na pódiu pak tihle čtyři borci vystřihli to, co Kulač pojmenoval southern rockem 21.století.
Spousta energie i nových nápadů. Žádné velké exhibice, jen pohoda a radost. Nemám k tomu co jiného dodat, snad jen těm, kteří o kapele neslyšeli vřele doporučit a připomenou již jednou zde uvedené videoklipy:
http://www.youtube.com/watch?v=eMs-uYCqvYs

http://www.youtube.com/watch?v=7rbiRnTKkYo

http://www.youtube.com/watch?v=nkpb7_Tv2m4
Kapela měla k dispozici i svá dvě CD Devil in the Details z roku 2008 a Ironwood z roku 2010. Vřele doporučuji !!!

Na závěr ještě velké poděkování Kulačovi, který si udělal velký rodinný velikonoční výlet do Prahy a oba koncerty natočil.
Doufám, že chlapec zamaká a na Mlejně bude "nová krev" k dispozici i pro Ty, kteří do Prahy netrefili ...
Dixie s vámi
Dališ