Před začátkem rozhovoru obdrželi oba francouzští hosté každý jedno pivo (Svijanská 11) a ptali se, jak se řekne česky „děkuji“. Jakmile jim to tlumočnice prozradila, hezky česky poděkovali ...:-) Thierry povídá „Děkuji“, Manu krásně „diky“ ... :-)

Další lekce češtiny pokračovala přáním „na zdraví“, což oba francouzští bratři taky zvládli velice dobře ... :-)

D. Ahoj Manu, ahoj Thierry, díky, že jste přijeli k nám do Prahy, do Čech. Uděláme jenom krátký improvizovaný rozhovor, nemám připravené žádné speciální otázky ..

T. Je to lepší ...

D. Rozhovor je pro naše webové stránky Herald Dixie, tedy Jižanské webové stránky ...
Já to naše povídání později přepíšu do písemné podoby a přidám k tomu nějaké fotky ... Jsou to webové stránky pro všechny přátele jižanského rocku v Čechách. Ještě než jsme spolu navázali kontakt, slyšeli jste někdy v minulosti o nějakých českých jižanských kapelách?

M.: Ne, absolutně ne. Sami jsme přímo žádnou českou kapelu neznali, ale máme kamarády, kteří redigují hudební časopis a ti znají třeba The Cell. Je to časopis „Bands of Dixie“ Znáš ho?

D. Ano ten časopis znám – tedy aspoň jeho internetovou verzi. Když jsme si před chvilkou povídali, tak mě překvapilo, že ve Francii je strašně málo jižanských kapel. Asi jenom 4 – 5 maximálně.

T. Ta hudba není začleněná do místní francouzské kultury jako takové a je u nás opravdu málo lidí, kteří ji znají a dělají.

D. Já jsem kdysi přemýšlel se svým bráchou, že možná tady u nás v České republice máme takové velké, tedy relativně velké, množství jižanských kapel cca kolem 10 – 15 kapel...

T. Po druhé světové válce v roce 1945 prezident Francie nechtěl aby do země proudila angloamerická hudba a tím pádem se ve Francii moc nerozvinula ani rocková hudba.

D. Možná, že se taky Francie, jako velká země chová jako sebevědomá velmoc, kdežto my tady v České republice pořád vzhlížíme k velkým a mocným „ikonám“ a přijímáme cizí kulturu daleko vstřícněji a otevřeněji a obohacujeme tak naši vlastní kulturu.

M. Ano, ano, je to přesně tak ...

D. Češi, jako národ jsme byli dlouho v područí velkých zemí. Dlouho jsme byli součástí Rakouska - Uherska, potom jsme chvilku byli samostatní, ale přišli Němci, pak zase Rusové

T. Ano, tomu rozumím ...

D. Po první světové válce, když jsme po dlouhé době poprvé získali samostatnost se u nás hodně rozvinul tramping a už to byl styl převzatý z Ameriky. Amerika byla u nás dlouho symbolem svobody a dobrého života. Do Ameriky se utíkalo za prací ... Se způsobem života trampů přišla do Čech i trampská písnička, ze které se postupně vytvořila country ... jeden ze zdrojů Southern Rocku.

T. U nás se nikdy country muzika nehrála. Žádné rádio tento styl hudby nikdy nehrálo.

D. No a to je právě asi ten důvod, proč je u nás víc rozšířený southern rock, tedy víc než ve Francii, protože tady byly lepší podmínky a lepší základy pro vnímání dalších zdrojů southern rocku – blues, rock´n´roll, boogie ...

M. Ano, to je ono. Ve Francii za kořeny rocku považují Beatles a Rolling Stones.

D. Jak jste se ale vy – francouzský kluci, kteří vyrůstali v prostředí, kde není country, kde není rock´n´roll, kde není rock ani blues, jak jste se dostali k jižanskému rocku?

T. Bylo to vícero různých vlivů. Přece jenom se občas nějaká jiná hudba objevila ... Když jsem byl mladý, potkal jsem jednoho člověka, který hrál tuhle hudbu ... Bylo to někdy v mých 14 – 15 letech a začal jsem s kamarády tuhle hudbu taky hrát a úplně jsme se do ní zbláznili. Pak už byl jen kousek k tomu, že se k nám přidal i můj mladší brácha Manu ...

D. Jak je to s koncerty ve Francii, když je tak málo místních kapel ... ? Kolik lidí na tuhle muziku chodí?

T. Když přijede nějaká kapela z Ameriky, tak většinou zahraje jen jednou a už se nevrátí, protože dál hraje v Německu a dalších zemích Evropy, protože tam je větší zájem diváků. Spolupořádali jsme a hráli jsme několik koncertů s kapelama jako Lynyrd Skynyrd, ZZ Top, Molly Hatchet, Blackberry Smoke, Point Blanc, Doc Holliday. S těma kapelama se známe a tak do Francie jezdí pravidelněji, ale jiné kapely k nám nejezdí ... Podílíme se na organizováníkoncertů těchto kapel proto, aby publikum, které na tyto kapely přijde vidělo i Natchez a další kapely ... Například Doc Holliday hráli v Paříži před 80 lidmi. A když hráli s námi, tak přišlo 200 lidí. U nás je prostě málo lidí, kteří poslouchají tuhle hudbu ... Když u nás hráli Molly Hatchet, tak přišlo asi 700 lidí ..

D. Molly Hatchet u nás hráli poprvé v prosinci 2010 v Praze a přišlo taky dost lidí. O rok později, v prosinci 2011 už pořadatel zorganizoval 2 koncerty Molly Hatchet – v Praze a ve Zlíně a návštěvnost už byla výrazně nižší. 2 koncerty už jsou pro Českou republiku a si moc. Lynyrd Skynyrd u nás ještě nehráli, ale já je 2x viděl v Německu. Ve Stuttgartu a v Lipsku... Ve kterých zemí jste, jako Natchez už hráli?

T. V Německu, v Belgii, Holandsku, Luxemburku a ve Švýcarsku – prostě okolních zemích kolem Francie.

D. Já jsem se hodně smál, když jsem poprvé psal, první kontaktní mail pro Natchez a Manu mi na to moje pozvání odpověděl, jestli vím, že k nám je to 1.000 km. Hodně mě potěšilo, že si hned zjistil tu vzdálenost, kolik budou muset urazit a jak je to k nám daleko ... To mě potěšilo a udělalo mi to radost. Že už začal přemýšlet, jak to udělat, aby to klaplo ...

T. My jsme nadšení, když potkáváme lidi, kteří mají rádi stejnou muziku, jako my a jsme tady moc rádi.

D. Já mám pro vás jeden takový zajímavý příběh. Asi před měsícem mi napsala jedna kapela z Řecka, jestli by si mohli zahrát v Kolíně na našem festivalu. Našli si nás na našich webových stránkách. U nás nikdy nikdo neslyšel o žádné řecké jižanské kapele.

T. My jsme taky nikdy žádnou řeckou jižanskou kapelu neslyšeli ...

D. Tak jsem si vlezl na jejich webové stránky, poslechl jsem si jejich muziku a byl to moc dobrý nářez ... a navíc mě na tom upoutalo, že když „jižanský rock“, tak proč ne z Řecka, které je geograficky na jihu Evropy.

T. + M. úsměvy na souhlas s touto myšlenkou ... :-)

D. Tak jsem jim odpověděl, že to letos nejde, protože už je vše naplánováno, ale někdy v příštích letech by to šlo a když jsem se taky podíval, jak je to daleko k nim do Soluně a od nich k nám je to 2x dále, než jeli Natchez... Je to 2.000 km. Když jsme si vyměnili první maily anglicky, tak mi potom odepsal jejich zpěvák česky.

T.+M. OK !!! nekecej !!! :-)

D. Pak vyšlo najevo, že se narodil u nás v Ostravě a když mu bylo 12 roků, odstěhoval se s rodiči do Řecka. ... Jak je svět malý ... napsal, že by se rád po letech opět podíval do České republiky a při té příležitosti si tady i zahrál se svou kapelou. Znáte italskou kapelu Smokey Fingers?

T. Známe nějaké italské kapely, ale tuto ne ...

D. Pošlu vám odkaz na jejich web a na písničky na YouTube. Je to výborná muzika, asi jako Natchez ... :-)

T. My známe italskou kapelu W.I.N.D., která hraje podobně, jako Allman Brothers Band ...

D. Tihle Smokey Fingers hrají takový ostrý kytarový Southern Rock, jako Natchez ..., jsem s nimi v kontaktu a možná přijedou příští rok do Kolína ...

M. Znáš ty ještě nějakou jinou francouzskou kapelu?

D. Ne, neznám ...

M. Máme tady CD dalších dvou francouzských kapel.

D. To je fajn, rád si rozšířím obzory ...

T. Jedna hraje spíš blues jako Govt Mule, a druhá spíš boogie podobně jako ZZ Top. Jsou to naši přátelé a kamarádi.

D. Jestli se příští rok podaří zorganizovat nějaké koncerty pro The Cell nebo případně i pro jinou českou kapelu, rád bych s nimi do Francie taky přijel, abych slyšel i další francouzské kapely naživo. Tedy jestli mě ty kapely vezmou s sebou ... :-)

T. Rádi bychom u nás něco s českými kapelami zorganizovali. Zkusíme udělat to nejlepší, co půjde.

D. Díky za váš čas, asi tento náš rozhovor už ukončíme. Já jej později přepíšu a poskytnu našim čtenářům, abych jim přiblížil výborné lidi a kamarády z Natchez. Přeji vám, aby se vám líbilo u nás v Čechách, abyste si dobře zahráli a měli z toho dobrý pocit a nepovažovali jste výlet k nám za ztracený čas ... :-)

T.+M. Je to pro nás velice obohacující a rádi se potkáváme s mnoha novými lidmi.