Když v roce 2009 poprvé dorazil na slavnostní ceremoniál, ochranka ho málem nepustila do sálu. Starého vousáče v džínách, s baseballovu kšiltovkou a dřevorubecké košili paradoxně otipla přesně: vandrák. Netušila, že z červeného koberce vyhání chlapa, co má zálusk na tu samou cenu jako přítomné hvězdy světového hudebního showbusinessu a uvnitř na něho netrpělivě čeká publikum, žádoucí spatřit autentického amerického bluesmana z éry tuláků Jacka Kerouaca.



Seasickovo svérázné dřevní country blues nese všechny znaky samouctví. Všechno, co umí, naposlouchal a svůj syrový hlas i prstoklad vždy přizpůsoboval vlastnoručně vyráběným kytarám z krabic od doutníků, plechovek, automobilových poklic nebo násad od krumpáčů; se třemi i jednou strunou. Hraje ale i na běžné kytary, banjo a mistrovsky ovládá slide. Svůj nejslavnější nástroj – The Three-String Trance Wonder – prý koupil v Mississippi od kamaráda, kterému ve stodole visel jako dekorace. Údajně na ní ani nechtěl nikdy hrát. “Moje žena mi ale řekla, ta kytara po tobě chce, aby ses stal slavným, a ono se to vyplnilo. Práci jsem tehdy nedostal ani v baru a že by přišla sláva, bylo stejně tak pravděpodobné jako tvrdit, že zítra u nás přistane ufo,” řekl Seasick po legendárním vystoupení v televizní show Live On Jools Holland v prosinci 2006.

Za necelých pět minut, kdy stačil odehrát skladbu Dog House Boogie a na konci naštvaně třístrunnou kytaru odhodil, protože si myslel, že to nikoho nezajímalo, se zrodila nová bluesová hvězda. V následujících letech vydával platinová alba, dvakrát získal nominaci na Brit Awards, vystupoval na největších světových festivalech a spolupracoval s Nickem Cave a jeho Grindermany, Jackem Whitem, John Paul Jonesem od Led Zeppelin, country hvězdou Elizabeth Cook nebo skotskou písničkářkou KT Tunstall. A mezi milé okamžiky patří jeho setkání s velšským tygrem Tomem Jonesem.



“Steve má mnoho společného s řadou ať už žijících, či nežijících umělců: s Juniorem Kimbroughem, R. L. Burnsidem, T-Modelem Fordem či CeDellem Davisem. Jen s tím rozdílem, že je bílý,” napsal o něm náš odborník přes blues Ondřej Bezr. Letos třiasedmdesátiletý Seasick Steve – vlastním jménem Steven Gene Wold a rodák z kalifornského Oaklandu – utekl z domu ve třinácti a převážnou část života projížděl načerno na nákladních vlacích Spojené státy. Živil se příležitostně: jako zemědělský dělník, honák, dřevorubec, hrával na ulicích i v barech a rád se chlubil tím, že pokoj dokázal vyklidit během dvou minut – stačilo se obout a popadnout kytaru.

Seasick Steve je chodící knihovnou americké tulácké kulturní tradice